Hm, tak já taky přispěju svým příběhem. Můj muž si zase našel jako milenku ženu, kterou se cítil být velmi obdivován, alespoň to nedávno řekl. Já jsem ho v té době neobdivovala dost, dvě malé děti, víc než rok nevyspalá, v novém nedodělaném domě, docela izolovaná, on workholik (těch souvislostí bylo samozřejmě víc). Když jsem se vzchopila, tím, že jsem začala studovat, vybojovala si tak čas pro sebe, začala se cítit líp a sebevědoměji, děti trochu odrostly a situace doma se hodně zlepšila, začal se cítit spokojeněji i on. Pak už ho její obdiv spíš tížil, zároveň se k tomu přidal i pocit zodpovědnosti vůči ní a pak už nebylo tak snadné vztah ukončit, přestože postupně citově ochladl. Dokonce z něj vypadlo, že pro život by si takový typ nevybral .
Riziko, že člověk někomu, ale i sobě ublíží je docela velké. Na druhou stranu chápu i tvou potřebu si trochu zvednout sebevědomí a touhu zažít něco hezkého, sama jsem podobný pocit zažila. Ale nakonec mi stačil ten pocit, že kdybych chtěla ...