Opet musim s Bosorkou souhlasit.Jestli Ti na ni zalezi,budes se muset smirit s tim, ze v zamilovanosti je tezke se rozhodnout a pockat az to u ni vyprcha. Ted bojujes sam za sebe, mas to u ni nahnute a jakakoliv chyba z Tve strany(nevera) muze byt konecna pro Vase manzelstvi.Kdyz se prislo na manzelovu neveru, asi 30 lidi mi radilo, at ho nakopnu do zadku a odejdu od nej a jenom jedna kamaradka mi rekla, at zacnu sama u sebe, ze je to chyba obou a ja z hruzou zjistila, ze ve spouste veci si manzel stezoval opravnene a jenom moje sobectvi mi nedovolilo se nad tim zamyslet. Moje prvni reakce byly stejne, jak ty tvoje, byla jsem na nej moc hodna, mila, mel vsechno. Tak proc? Priznal se, ze mu chybelo pohlazeni, popovidani, pochopeni.A ja si myslela, ze to zachranim uvarenou veceri a vypranyma fuseklema.Mela jsem jinou predstavu o spokojenosti, nez mel on a to byla ta chyba. Milenka meho manzela vylozene cekala na to, az to ja vzdam a odstehuji se s detma z baraku, aby mela volne pole pusobnosti.Tak mi vzdy stacilo predstavit si, jak ja jsem nekde sedrena v malem byte se 4 detmi a manzel si uziva svobody s milenkou v baraku a nikdy jsem to nevzdala, sice to byl dlouhy boj, ale stalo me to za to a jsem sama na sebe hrda.Ve finale cela situace nas vztah hodne procistila, neni to stale idealni, cas od casu se neudrzim a pripominam, ale hodne se to lepsi a cas to urcite zahoji.Jestli to mezi Vami bylo nekdy hezke, navazala bych na to a dala tomu sanci. Jestli sis 10 let pripadal jak onuce, asi neni na co navazovat...