Václavko,
jasně, že je raněna hrdost. Na začátku byl strach z opuštění, pak fáze sebelítosti, nevděku, úzkost, bezmoc, pokles sebevědomí, ztráta pocitu intimní důvěry, pomstychtivost, teďka cítím nejčastěj vztek, občas apatii. Pomíjím falešně optimistické stavy, když jsem se opil a říkal si, že je to všechno jedno, hlavně když pere a šuká a jaký sem to frajer, že jsem ji nevyhodil na dlažbu.
S rukou na srdci, kdyby to ona ukončila a já měl milenku, stalo by se to, že by záleželo, jestli by mě milenka měla jen jako bokovku, nebo jestli by chtěla víc, to jest partnerství. Pak by měla milenka navrch, protože nezradila a neztratila důvěru. Pokud by milenka chtěla zůstat dále bokovkou, tak proč ne. Ale to jen spekulujem, dokud milenku nemám, že. Ale začínám na tom pracovat. O satisfakci jsem psal už níže. Ano, hra na obě strany je na palici, navíc ponižuje nejen mě, ale i v mých očích i ji.