Enigmat, děsí mne tvá slova "oběť, bolest, nebude mít cenu". Nevím, jestli bych od takového pána neprchala, i kdyby mne ten milenec odkopl. Na jednu stranu píšeš moc hezky, na druhou stranu napíšeš výše uvedené. Musí se to v tobě pěkně mydlit . Víš, já jsem v pozici manželky podváděné, podvádějící i bokovky... A věř, že bych dala království za úplně normální vztah. S trochou nadsázky mi tvá žena připomíná mého muže... Ten se ke své slečně nechce odstěhovat, prý to nedělá dobrotu . Mlží, lže, vypíná a schovává telefon... Bydleli spolu asi půl roku, pak se chtěl s velikým divadlem vrátit, prý mu slečna sbalila ranec, prý si uvědomil, jak nás má rád, jak mu chybíme... Asi v pomatení mysli jsem na to přistoupila, snad jeden den u nás nebyl střízlivý, se slečnou "kamarádil" dál, ale bydlet tam nemůže... Já vím, že chyba je v nás obou, já jsem palice paličatá a mám nějakou představu o tom, jak by mělo partnerství vypadat. Jenže u nás už to dospělo do bodu, kdy to vrátit nejde.
Je ale možné, že pokud ty si najdeš milenku, tvá žena zjistí, že tě vůbec nemá jistého a začne sekat latinu. Ovšem pak bude na tobě, jak se situací naložíš. Jestli si milenku ponecháš - tajně anebo oficielně a se ženou se rozejdeš... Anebo se rozejdeš s milenkou, což ale jde někdy dosti ztuha . Tohle všechno uvaž, než se do hledání pustíš - a hlavně k tomu nepřistupuj jako k pomstě. Omlouvám se, nechci ti křivdit, třeba to tak není, ale mám z toho totiž ten pocit. A právě proto, že jsem jak tu "pomstu" tak snahu o únik z rezignace zažila na vlastní kůži tak vím, že je to velice bolestivé a jak píšeš, ponižuje to všechny zúčastněné.