Já se na depresi léčím od roku 2004. AD už mám asi na furt, ale funguju nejen díky nim. Vypracoval jsem si takovou vlastní metodu, jak se depresí porvat. Začal jsem o tom psát knížku, ale ještě nevím, kdy a zda vůbec ji dokončím. Ale jak jsem tak viděl toto téma, které je stále hojně navštěvované, řekl jsem si, že by to mohlo někomu pomoci. Tak jestli chcete, můžeme si tu o tom povídat. Je to všechno práce s myslí, duševní hygiena apod. V podstatě to vychází z křesťanství (není vůbec důležité věřit, sám jsem ateista) a zenbuddhismu plus sem tam něco dalšího jako trošku new age - zkrátka a dobře jsem si to poskládal tak, jak mi vyhovovalo a jak mi to funguje. Takže kdybych to měl říct trošku šmrcnutě mým oborem, jedná se o „modulární systém“, který si může každý „uživatel“ nakonfigurovat přesně na míru.

Pokud se toto téma ujme, tak, jak říkám, to možná někomu pomůže, a jednak to pomůže třeba i mně získat nějaké další podněty pro tu knihu, která pak, pokud by byla dokončena a publikována, by mohla pomoci dalším lidem.

Současně to nepracuje s žádným změným stavem vědomí ani „nořením se do hlubin duše“, takže se domnívám, že metoda neobsahuje žádná skrytá rizika. Jediným rizikem je, že to nebude fungovat, což může být způsobeno špatnou konfigurací, nedůsledným přístupem nebo těžkých stádiem deprese (v těžkém stadiu to nefunguje, to nemá člověk žádnou vůli - a k realizaci metody je vůle potřeba).

Tady je úvod té rozdělané knihy:

Když jsem v roce 1990 pobýval v Anglii, oblíbil jsem si komixy Jima Davise o kocouru Garfieldovi. Ty, co tam tehdy vycházely v novinách nebo jako knížky. Ne ty filmové pro děti. No a na jednom takovém stripu povídá Jon Garfieldovi: „Garfielde, ty jsi perla.“ Garfielda to těší, tak spokojeně přede, ale Jon pokračuje: „A víš, jak vznikají perly? USTAVIČNÝM DRÁŽDĚNÍM!!!"
Ta naše deprese je taky takové zrníčko písku zraňující naše citlivá místa. Ale my si z něho uděláme perlu. Takže už nám nejenže nebude tolik vadit, ale ještě nás obohatí.

Ten zen, to je tak trošku marketingový trik, protože přímo o zenu tady řeč nebude. To, co se vám zde pokusím předložit, je moje vlastní cesta. Ta je sice tak z 70 % ovlivněna zenem, ale vychází spíš z křesťanství (ateisté se nemusí děsit, jsem rovněž ateista, což nemusí pro změnu vadit věřícím - polemiky o víře zde také nebudou :o)). Jsou zde však i další vlivy – například sem tam něco od původních obyvatel Ameriky. Osobně si myslím, že ten můj systém je pro typického západního člověka stravitelnější než ryzí zenbuddhismus, aniž by byla dotčena jeho podstata.

O depresích, o těch řeč bude. Hlavně pak, jak na ně alespoň částečně vyzrát a naučit se s nimi žít.
Odrazovým můstkem (nebo spíš „startovními bloky“) pro cestu ven z deprese jsou dvě vznešené pravdy:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

a

Zrození je utrpení, stárnutí je utrpení, nemoc je utrpení, smrt je utrpení, smutek, žal, bolest, hoře a zoufalství jsou utrpení, přítomnost všeho, co je nepříjemné je utrpení, nepřítomnost toho, co je příjemné, je utrpení, nezískat to, po čem člověk touží, je utrpení...

Tato cesta vede k odstranění utrpení: správný pohled, správný záměr, správná mluva, správné živobytí, správné úsilí, správná vnímavost a správná koncentrace...

Jak to všechno souvisí s depresemi, si můžeme, budete-li mít zájem, povídat dále...