Ano, přes tyhle prožitky se k "tomu" člověk taky dostane. Já jsem se k tomu dostala přes těžký úraz v dětství, který mě hodil do sociální izolace a omezil mě ve spoustě věcech ze kterých ostatní mohli radovat - smyslové požitky, navíc pak šikana a celkově slušné peklíčko, které mě dostalo na dno, první jsem zdrhla do světa knich (díky Bohu za ně) a později jsem se začala s velkou silou ptát po smyslu, studovat psychologii a nakonec "osvícení" ve formě budhismu, védské filozofie a křesťanství, ale je to cesta bez berliček, kdy se upneš na jedno náboženství a to tě drží po celou dobu, i tohle musí člověk nakonec opustit, ale musí na to mít sílu, já ji střídavě mám a nemám, jsem na začátku, na konci, v celém tom spektru hledání jakoby surfuju po různých rovinách od té základní psychologické k hlubinné až k mystice až k momentkám kdy to musím zahodit všechno abych vnímala pravdu - sle to je už úplně výjjímečný stav, který se nedaří "udržet".