Mono, chápu, že to řešíš, já bych to rozdýchávala hůř, než ty. Je úplně jedno, jestli mám kamarády gaye co jsou fajn nebo ne, já opravdu u kamarádů neřeším, jak s zařídí osobní život, je mi to jedno. U dítěte mi to jedno není, to prostě prožívám jinak a osobněji.

Vůbec se nechci přít, že dítě má právo vlastní volby, s tím já určitě souhlasím, prostě má právo si zařídit život po svém a nemusí naplňovat očekávání rodičů. Ale toto nemění nic na skutečnosti, že by mě to strašně mrzelo, asi mám prostě silněji, než většina žen tady zakódovánu to přírodní potřebu, že je potřebné a smysluplné předávat naše geny budoucím generacím, že my budeme žít ve svých dětech a naše děti budou žít v jejich dětech. Takže, upřímně bych synovi přála, aby byl šťastný a zároveň si upřímně přiznávám, že by mně to mrzelo do konce života.