Repulsion, ale bez toho, abys ses tím prohrabal, se nepohneš dopředu.

Tohle stádium, kdy skládáš tuhle svoji (já mám jinou) skládačku, je už další fáze, kdy hledáš cestu.
Na začátku dokonce ani nehledáš cestu ven, jenom cestu. Nebo spíš útěk od příšerné bolesti. Můžu zodpovědně říct, že tahle bolest je snad to, co by mělo být očistcem, protože žádná fyzická bolest nebyla tak strašná.

Nevím, jak jsi prožíval tu akutní fázi, ale pro mě to bylo cosi, jako smrt, necítila jsem vůbec nic, když se potom objevila bolest, uvědomila jsem si, že vlastně žiju. Blbě, ale žiju a samozřejmě úvahy o fyzické smrti.

Na to dno tě to skopne, to fakt nemusíš hledat, ani se nořit.