U tchyně vlastně žádné jídelní zvyky nejsou. Každý je zalezlý ve svém pokoji a tchyně se v nějakou chvíli sebere (obvykle dosti neobvyklou pro oběd), asi podle toho, jak sama dostane hlad, uvaří, nandá na talíře, přiloží k tomu pouze vidličku a roznese to do těch pokojů každému do ruky.
Sama si pak vezme svůj talíř s vidličkou k sobě, sedne si na postel a sní si to.
Vaří chutně, řízky jsou čerstvě usmažené.
Ale jíme u ní zcela výjimečně, cca jednou ročně.
Moje máti vždycky dobu předem svolává strávníky ke stolu, všichni se nějak sejdou alespoň v příslušné místnosti a pak máti volá, kolik kdo čeho chce na talíř a donese horké všem zároveň, mezitím se už všichni usadí. Zároveň na stůl přinese kastroly na přidávání.
Vaří dobře, ale očekává velmi halasnou chválu, což málokdo přirozeně vyprodukuje, takže se jí začne dožadovat a lehce tím chuť oběda pokazí.
Já sama vařím tak, aby mi nevznikaly prostoje a mám vždycky vypočtené, aby se mi dohotovení chodů sešlo ve stejnou chvíli. Na ten čas nařídím pípátko a cca 20 min předem strávníky upozorním, že za 20 min bude oběd a ať se chrují pomalu ke stolu. Obvykle to zhruba vyjde, než si všichni umyjí ruce, dohodnou, kde sedí.. a chodí kontrolovat pípátko, jestli jako už bude jídlo
Stůl prostírám kompletně, prázdným jídelním nádobím, hotové jídlo nandavám do servírovacích mis a dávám na stůl, aby si nabral každý podle chuti.
Při svátečních příležitostech dělám vždy kromě oběda/večeře jakousi analogii francouzského l´apéritif - tedy maličkého zobání na dobu, kdy hospodyně dodělává jídlo a už je záhodno strávníky sehnat do houfu a přitom něčím malým zabavit. Je to fajn na to, že si se všemi můžu tím pádem od plotny povídat a nejsem uštvaná zpocená kuchařka osamělá mimo veškerou konverzaci hlady nerudných hostí
Moc se mi to ve Francii líbilo, tak jsem si to "přejala" domů. Stačí drobnosti, kousky olivového chlebíčku, plátky okurky máznuté tuňákovou pomazánkou, olivy marinované v bylinkách....
I při svátečních příležitostech nikdy nedávám nikomu na talíř, ale používám servírovací nádobí - mám slavnostní starožitnou soupravu od babičky.
Manžel v tomto rád přijal zvyklosti moje, protože záhadné tajnůstkářské pojídání ve své rodině úplně nemusí. Párkrát jsem tchyni zkoušela přemluvit k tomu, že bychom se mohli najíst i u ní společně, že nemusí tajně vařit a tajně jíst, ale nechce, tak to prostě beru jako zvyk a je mi to fuk.
Jo, a řízky smažím samozřejmě před podáváním, v troubě zpravidla mám nějaký jiný chod, takže používám misku z varné keramiky postavenou na zadní plotýnku puštěnou na stupeň 2, udrží to řízky nevychladlé. Když je v troubě volno, dávám je do trouby.