Kdo jste četli šikanu ve sprchách...

Konečně jsem kápla na správné lidi a tímto chci poděkovat i Vám za Vaše rady.
Poté co mi na PČR oznámili jak vše skončí a že stále nic nevyšetřili jsem se fakt naprdla.
Vše jsem vyklopila jedné dobré duši na OSPODu, ta mi poradila jistou státní zástupkyni, která se těmito případy zabývá.
Včera jsem 2h smolila trestní oznámení, k němu jsem přidala kopie lékařských zpráv a té zprávy z místní PČR. Vše podepsala a dnes to manžel osobně dovezl na podatelnu té státní zástupkyni a zároveň to předal skupině pro vnitřní kontrolu PČR, kde se na to hned podíval jistý mjr., zjistil, že to celé stojí a nic se neděje a udělal bengál.
Během dneška to mělo být celé být předané na kriminálku, tak jsem zvědavá jestli se to pohne.
Zároveň jsem mluvila s ředitelem školy, který uznal svou chybu a je připraven spolupracovat.
Plaveckou školu jsem vynechala - mám na ně takovou pifku, že jim přeju aby si vyžrali to nejhorší.
S manželem jsme se shodli na tom, že kdyby ti kluci ztama neutekli a synovi pomohli, šlo by uvažovat o drsné klukovině, kterou neukaučovali. A kdyby spolupracovalo a plnilo své povinnosti vedení plavecké školy, tak bychom to nehnali tak daleko.
Asi si budeme muset sehnat právníka a vzít si na to půjčku, ale dotáhneme to do konce.
Je potřeba, aby nejen náš syn viděl, že se zlu nesmí ustupovat.

Holky, asi si budete myslet co tady šílím, ale neumíte si představit na jakých emočních vlnách v posledních dnech jedu.
Ten vztek, bezmoc, odhodlání, zoufalství, neschopnost a blbost, strach a víra. Se vším jsem se setkala víc než kdy předtím a teď mám jakousi minizáplavu štěstí, že nás konečně někdo vyslyšel.