Taky nemám potřebu svému dítěti měřit IQ - ale dle slov učitelek "je jinej" - trošku poznamenán humanitními rodiči a uměleckým příbuzenstvem: zatímco si kluci ve školce navzájem berou hračky a honí se, on maluje, jak Němci bombardujou Londýn
Prostě tu historii má v krvi, rozkošný to bylo ještě před logopedickým nácvikem, kdy se urputně ve třech letech snažil vyslovit "Kubiš a Gabčík"
Úplně specializovanou školu jsme nevolili, nemám ráda velké nároky na děti (sama mám hodně ambiciózního otce), ale ani úplně řadovou základku také ne. Spíš jsme přihlédli k jeho povaze (těžko opouští myšlenku, když něco v hlavě řeší
a dali jsme ho na školu s programem Začít spolu. Zdáli se nám tam všichni přiměřeně otevření, tolerantní, ale zároveň zodpovědní (takže ne montessori apod.) - nicméně začínáme v září, tak uvidíme.
A mimochodem - jak jste se vyrovnali s tím, že sotva sami skončíte se školou, už si s ní zase začínáte?;-) Já si najednou připadám fakt ve středním věku