Pořád mi nějak nesedí tento argument.
Člověk se s "normálními lidmi" potkává celej život všude, přece se pohybujeme jinde než ve škole a doma, na to nepotřebuje chodit na místní hrůzozákladku.
Vždyť ani to dítě nežije tak, že je jen doma nebo ve škole (kam ho dovezeme autem), není ve vakuu, těch příležitostí pro poznávání reality je všude víc než dost.
Taky je otázka, co je to normální společnost. Manžel měl na základce (severní Čechy) ve třídě třetinu dětí co (i několikrát) propadly, děcka se navzájem mlátily, bylo to tam o držku.
Já jsem nic takovýho (jižní Morava), mám se teda cítit ochuzená, že mi v sedmi dětech nevysvětlil nějaký spolužák, jak se mrdá? U nás ve třídě na ZŠ opakoval jen jeden kluk, a to ještě proto, že 3 měsíce ležel ve špitále po úraze a pak měl dlouhou rekonvalescenci.
Tak kdo z nás je ochuzen a o co?