Zajímalo by mne, jak se díváte na řetězové dopisy, maily, hry...
Zda to rozlišujete, hrajete, rozesíláte...

Jsem děsně pověrčivá, takže mi dalo dost práce naučit se neprudit lidi řetězovými e-maily a rovnou je mazat. Je mi putna, zda jsou výhrůžné, či pouze slibují štěstí.
Jako malá jsem přes kopírák poctivě mydlila 12 kopií čínských dopisů štěstí, než mi docvaklo, že mě to nebaví.

Hry jsou dobrý vynález - před 20 lety kolovala hra, v rámci níž měl člověk poslat jedny kalhotky (nové a čisté ) na uvedené adresy dle jakéhosi klíče a výsledkem mělo být cca 35 spoďárů v mém vlastnictví během jednoho měsíce.
No, nikdy jsem žádné nedostala

Loni mi tetička poslala Andělíčky, kteří plnili přání...i tuto hru jsem hrála a jedno přání (celkem složité) se mi splnilo
Měla jsem však co dělat, abych našla pro Andělíčky zájemce a tehdy jsem se zařekla, že ani sebenovější a sebenápaditější řetězáky už nechci nikdy ani vidět.

Minulý měsíc mi přišel e-mail s hrou podobnou těm spoďárům, jen se jednalo o knihy - naštěstí měla kamarádka tolik taktu, že se zeptala a já ji mohla asertivně poslat do háje.

Vzápětí mi však jiná kamarádka, bez předchozí konzultace, nacpala jakýsi Vatikánský chléb, jehož výroba mi připadala složitá, celé mi to přišlo eklhaft, já to rovnou přeposlala jiné kamarádce, která je na to ulítlá a dárkyni jsem se přiznala, takže je teď uražená...

Mně to ale fakt připadá jako bezohledné vydírání a hraní na neschopnost člověka zbavit se tmářství a pověrčivosti a vskutku nejsem dobrý hráč, jelikož neumím sehnat tolik lidí, které bych danajským darem nenaštvala, nýbrž potěšila...

Jak to máte vy?