Míšo - ano, nedávno jsme tu na toto téma vedli řeč a bylo to dost drsný.

Jsem rozhodně pro integraci, ale ne po česku.
Integrace po česku vypadá v 80% případů takto (a je fuk, zda s asistentem nebo bez):
1. Dítě s jakámkoli handicapem se narve do běžné třídy, aniž by se to jakkoli konzultovalo s rodiči, aniž by o tom učitelka věděla nějaké bližší podrobnosti, a aniž by se o tom nějakou dobu mluvilo s dětmi (úkol učitelky a vlastně i rodičů)

2. Dítě s jakámkoli handicapem se jeví jako problémové (překvapivě) a třída se začíná rozpadat. Učitelka, ať osvícená, průměrná nebo blbá začne mít migrény, nespí, má okousané nehty až k loktům. Děti se "mrzáčkovi" nebo "blbečkovi" dílem smějí, dílem se ho bojí. Rodiče řvou jak šakali. Rodiče dítěte s handicapem vidí i cítí, že je neco shnilého ve státě školském, ale protože primárně brání své mládě a hlavně netuší, co by měli dělat a nikdo jim neporadí, řvou jak šakali taky, dílem bezmocí, dílem protože brání mládě.

3. Když jsou emoce správně nažhavené a adrenalin graduje, rozhodne se to NĚKDO řešit, což v této chvíli rozumně nejde (překvapivě)

Happy end si dosadí každý sám. Dopadá to různě, ale málokdy ve prospěch dítěte s handicapem.