"O jeho ženě píšeš jako o někom nesvéprávném, kdo si nemůže díky své zamilovanosti pomoct a na jehož vystřízlivění má rozumný partner počkat, ona na jeho city ohled mít nemusí, je přece zamilovaná."

Syas: tak si přečti nějaký článek jak funguje člověk při zamilovanosti.
Nebo si vzpomeň na nějakou kámošku, která se zamilovala a tys byla u toho...Stalo se ti to někdy?
Mě teda jo.
A souhlasím s těma článkama.
Pokud je někdo opravdu zamilovaný, je schopný ti říkat takové věci jako "byli jsme jeden pro druhého stvořeni", "jde o dokonalé splynutí duší", "tak skvěle si rozumíme, že spolu nemusíme ani mluvit" "dokonale se chápeme", "Už od začátku jsme věděli že jsme jeden druhého chtěli potkat a že spolu chceme mít dítě"....
A podobné naprosto nesmyslné kecy....
a bude to říkat tvoje inteligentní fajn kámoška o někom, kdo podle tebe má sice hezký zadek, ale IQ hanba mluvit a ke kámošce se chová jak hovado.
A prostě jí to nevymluvíš, ať děláš co děláš.
Ale ona to časem uvidí...
a bude říkat "co jsme na něm viděla?" "jak jsem s ním jen mohla být?"....

Nejde o to zamilované OMLOUVAT-
jde o to si uvědomit, čeho reálně jsou nebo nejsou schopni.

To, jestli jim to TY toleruješ nebo netoleruješ,
jestli počkáš , až vystřízliví,
nebo řekneš "nedala jsi na moje rady, nechoď pak ke mě brečet" -
to je čistě tvoje rozhodnutí.

Takže k té první větě:
"kdo si nemůže díky své zamilovanosti pomoct"
Pokud je opravdu hodně zamilovaná, tak si pomoct nemůže. Je pod vlivem drogy.

"a na jehož vystřízlivění má rozumný partner počkat, ona na jeho city ohled mít nemusí, je přece zamilovaná."

Ona na jeho city brát ohled je schopná jen omezeně.

Rozumný partner se především rozhodne, jestli čekat je nebo není SCHOPEN
a jestli čekat CHCEbo nechce- jestli mu to stojí za to.
Jestli , když počká, to bude schopný "odpustit"
a pak se podle toho zařídí.

Čekat a nebýt schopen odpustit je nesmysl
čekat, pokud tě každá minuta ničí, je taky nesmysl.