Rodinou je pro mne můj muž, děti, tchýně, tchán a tím to hasne.
Otce jsem neviděla téměř 13 let. Pamatuji si, jak mlátil matku, honil ji po bytě a několikrát nás vyhazoval z bytu.
Matka mě prostě porodila, vděčná jí za to nejsem, nějak jsem se o to neprosila. Její zásluhou už se nikdy nebudu cítit ve svém těle úplně dobře, díky ní mám v tuto chvíli pouze základní vzdělání.
Vděčná jim jsem za praktické ukázky toho, že věřit se nedá vůbec nikomu a za zkušenost, jak se žije bezdomovcům.