Já to vůbec nechápu, jak se někdo tomu může smát.
Kdykoli pouštím dokument Ó ty černý ptáčku, kde mimojiné vypráví stará paní (Romka), jak jí postupně umřelo 6 dětí v Osvětimi a kde popisuje, jak jí chlapeček prosil, aby už šli domů, nebo jak jim nemohla dát ani kapku vody, o jídle nemluvě, tak si vzpomenu právě na tyhle rádoby vtipy a je mi z těch lidí na zvracení, jak mohou něco takového vymýšlet nebo se smát.