Kukuřice, to je mi moc líto, máš to moc těžké. Já nevím jak bych se rozhodla, ale asi bych dala dítěti šanci - nemyslím na život, ale na datum, kdy se samo rozhodne opustit dělohu a sobě i jemu bych dala šanci aby mi umřelo samo v děloze nebo pak po porodu v náručí milujících osob. ALe nevím to určitě, nezažila jsem to.
A tak trochu ještě možná nevhodná připomínka - poptej se na právní formality. Do 24. tt. se jedná o potrat, nemáš právo na rodný list, nemáš právo na tělíčko dítěte a tudíž nemůžeš uspořádat pohřeb. Až od 24. tt se jedná o porod a tudíž máš na všechny tyto věci nárok.
Dále bych si zjistila, pokud bych se rohodla pro potrat nebo by se rozjel spontánní potrat, kde se dělá. často se totiž potraty dělají na operačním sálku nikoliv na porodnici. Na operačním sálku se nemůžeš volně pohybovat, nemáš tam sprchu, nemáš tam soukromí, nemáš tam porodnickou postel, jen úzké lůžko a nemůžeš mít doprovod. Někde to jde jinak, máš možnost soukromí i při UPT i spontánním potratu, to by bylo pro mne také velmi důležité.
Lékařům bych věřila, kortikoidy ti tady nepomůžou, ty slouží ke zrání plic, porporují tvorbu surfaktantu, která dovoluje rozepnout se plicním sklípkům. ALe pokud není voda, dítě nemůže v děloze trénovat dýchací pohyby, nevyvíjí se tedy plíce, není tolik plicních sklípků, dítě tedy nemá čím dýchat. Šance je tedy opravdu mizivá, možná i žádná na život pro tvé dítě, takže rozhodnutí pro potrat je více než pochopitelné.
Manžel má jinak právo na ošetřovačku, ale je samozřejmě docela možné, že by ho pak v nejbližší moment vyhodili.
Moc ti držím palce, ať to všechno zvládneš.