Míšo3,
nečetla jsem článek tady na Rodině, ale knihu paní Prekopové Malý tyran jsem zvětšiny přelouskala. Vynechala jsem jen statě, které vysvětlovaly mechanismus pevného objetí z hlediska neuropsychologie či čeho, zkrátka to na mě jako nelékařku bylo moc odborné.
- Tento postup PEVNÉHO OBJETÍ paní Prekopová neprosazuje u NORNÁLNĚ SE VZTEKAJÍCÍHO DÍTĚTE. Na normální dítě, které se vzteká, zabírá spousta různých druhů výchovného působení. - Paní Prekopová tento způsob terapie DOPORUČUJE pouze u dětí se syndromem MALÉHO TYRANA. Přesnou definici si nepamatuji; dle mého pochopení principu tohoto syndromu jde o dítě OPRAVDU NEZVLADATELNÉ, u kterého VŽDY MUSÍ BÝT PO JEHO - a rodiče to i tak dělají. Nedokážu tu přesně definovat rozdíl mezi malým tyranem a rozmazleným dítětem, ale z knihy mi vyplynulo, že v tom rozdíl JE. Nevím jaký přesně, mám pocit, že kdyby rodiče přece jen vyzkoušeli na malého tyrana konečně po letech rozmazlování přísnost a důslednost včetně zvýšeného hlasu a trestů, že by (na rozdíl od pouze rozmazleného dítěte) pohořeli na celé čáře a stejně by se zase museli dítěti podvolit.
- Dle paní Prekopové jde o to, že tento syndrom vzniká, jestliže dítě necítí v nejútlejším věku (do půl roku věku) dostatečně jasně a pevně definovanou lásku. Což podle ní se děje tehdy, když novorozeně rodiče ukládají do vlastního pokoje. Běhají k němu sice v noci, aby ho ukonejšili, když pláče, ale pak ho zase opustí, jdouce spát do vedlejší místnosti. Mně z toho vyplynulo, že dítě by mělo alespoň první půlrok spát s rodiči ve stejné místnosti. Další zásadní chybou je, když "bezdůvodně" plačící miminko rodiče konejší hračkami, povídáním a podobně, ale NEVEZMOU SI HO (zpravidla) DO NÁRUČE, aby dítě pocítilo BEZPEČÍ rodičovského objetí.
- Po těchto úvodních nedostatcích vznik syndromu graduje, jestliže rodiče dítě začnou rozmazlovat, tedy se podvolí dětské vůli, aniž by dali najevo sílu své vůle - a dítě opět necítí ze strany rodičů BEZPEČÍ. To bezpečí si pak vynahrazuje tím, že SVĚT SE MUSÍ TOČIT KOLEM NĚJ, jinak je zle.
- Metoda pevného objetí pak jaksi za ta léta nedodávané jistoty a bezpečí vynahrazuje ten pocit JISTOTY, BEZPEČÍ A LÁSKY. V knize je uváděna i spousta příkladů z praxe, kde když rodiče začnou tuto metodu praktikovat, nejdřív se dítě samozřejmě vzpouzí, vzteká atd. Ale když rodič nepovolí, po nějakém čase se dítě - malý tyran - podvolí přívalu klidné, pevné rodičovské lásky, a dochází k uklidnění, uvolnění. Je mu dodán tímto způsobem dosud chybějící vzor rodič = pevná a láskyplná jistota, a dítě už pak nemá potřebu si jakousi jistotu dodávat vzdorem a tyranizováním okolí.
- Takže metoda "tvrdého" pevného objetí, kdy rodič láskyplně, ale pevně, obejme vztekající se dítě a drží ho až do uklidnění, ať se vzteká jakkoliv, se nehodí pro KAŽDÉ OBYČEJNÉ DÍTĚ. - Ovšem nastávajícím maminkám bych doporučila - chovat miminko, když je miminko nešťastné (taky jsem někde četla vývod, že když je miminko utěšováno lahví, inklinuje k alkoholismu, dudlíkem - inklinuje k přejídání, hračkou - inklinuje k závislosti na majetku...)
M.