Jsem svému muži nevěrná a nevím, co s tím. Když jsem s rodinou, říkám si:"To zvládnu, řeknu, že končím, nejsem žádnej slaboch..." Ale když ho uvidím, je se mnou konec a všechna má předsevzetí jsou pryč. Je to jako droga - pořád si myslím, že to mám pevně v rukou, zvyšuji dávky, ztrácím kontrolu nad svým životem....
Nechci nikomu ublížit, musím s tím žít do konce svého života, pere se to ve mně, nedokážu říct ne....ale.....bojím se říkat ano....

Je tu někdo, kdo má podobné zkušenosti? Jak jste to vyřešili?