Libik, jak kdy. Moje kamarádka o svém "vedlejším" vztahu říkala, že kdyby nebylo jeho, skončila by v blázinci.
Manželství bylo o tom, že její muž přišel večer, dal si večeři, usnul u televize a ráno odešel. O víkendu byl "ochoten" zůstat doma v neděli. Do odpoledne ležel v posteli, pak se přesunul do obýváku k televizi. Žádná pomoc, žádné něžnosti (ani sex), žádná komunikace. Pokud se některý den odehrával jinak, byla to těžká výjimka.
Holka tohle snášela kvůli dětem hrozně dlouho, mažela pořád omlouvala, přizpůsobovala se mu ve všem.
Nakonec to dopadlo tak, že se zamilovala v práci do staršího kolegy.V době, kdy jsme se všichni báli o její zdraví, se našel člověk, který jí poskytl to, co potřebovala - oporu, rozhovory, něhu... Ta nevěra trvala dlouho, rozhodně více než dva roky. A podle ní jí to dávalo sílu vydržet doma v klidu.
Jsou spolu už pět let, ona je rozvedená (manžel jí jednoho dne oznámil, že miluje jinou a nemůže bez ní být). Děti si na strejdu zvykly, dokonce se k nim stěhoval na jejich přání. Takže ne vždycky je nevěra nutně začátek průšvihu.