Vůbec mi hlava nebere nějaké příspěvky, co tu zazněly.
A to - přizpůsobit se, dělat, že člověk neví, žít si svůj život.....
teda - zažila jsem jednorázovou nevěru mého manžela, který si téměř po dvaceti letech cosi řešil, asi ten ujíždějící vlak nebo co...a řešila jsem podobné - zůstat nebo jít....ale měla jsem ho moc ráda, a tak jsem to nakonec po skoro třech letech konečně doopravdicky překousla....
Ale vím, že ještě jednou by něco takového zkusil a já bych naše manželství ukončila. Jednou dvakrát se stát může, taky to tu člověk leckdy čte, člověk ujede, prostě třeba dočasné neshody v manželství, beru to.
Ale mít doma chronického kurevníka, to by pro mne nebylo.
Potřebuji prožívat i po letech lásku s tím druhým, důvěru, nebojovat, ale sdílet...a za těchto okolností to nejde. Věřím, že pro každého se najde odpovídající partner, který mu tohle dá - nebo spíš - dají si to vzájemně. Bez toho pro mne vztah s druhým nemá moc smysl....
Vím, finančně si člověk třeba hodně pohorší, ale na to se mám moc ráda, abych připustila to, že jsem ta blbka doma, co dělá rodinu a manžel se ke mně vrací po svých povyraženích.
A jak to kde mají v jižních státech je mi úplně ukradený - myslím, že lidi nejsou zvířátka, a tak by měli mít vůli tohle nedělat (vyjma fakt třeba jednoho úletu - a pak se třeba člověk poučí). Ale tohle - to je prostě asi vlastnost toho pána a rozhodně bych ho doma nechtěla.
přeju hodně sil....a nezávidím ani trochu