Článek se mi moc líbí a je mi tak trochu líto autorky prvního příspěvku,když na štědrý večer sedí u počítače a hledá,co by autorovi vytkla.
Rozumím tomu,co chtěl autor sdělit,mám dvojčata a ještě jsem se jich doslova nenabažila,nemůžu se na ně vynadívat,když spinkají,milovala jsem ty chvilky,kdy jsem je obě najednou kojila.Nic na světě mi nevynahradí jejich úsměv,jsem šťastná,když se s nimi můžu mazlit a největším vánočním dárkem pro mě bylo sdělení neuroložky,že už k ní nemusíme jezdit a můžeme přestat s cvičením Vojtovy metody,protože děti všechno dohnaly a vyvíjejí se tak,jak mají.
Děti jsou prostě úžasná stvoření a máme se od nich co naučit.
Nevím,kolik má Misa3 dětí a myslím,že nepotřebuju,aby mě nabádala ke snaze být dobrým člověkem a případně vychovávat děti k této snaze.Své děti miluju natolik,že by mě ve snu nenapadlo vést je v životě k něčemu špatnému.A přeju jí,aby ji v životě potkalo alespoň tolik krásného,jako mě.A pokud toho má na srdci tolik,co by všem ostatním chtěla sdělit,navrhuju jí,ať sama napíše alespoň jeden článek a nesnaží se jen hledat něco na názorech druhých.