Přidat odpověď
Myslím,že kdybych se setkala s takovou skupinou po porodu syna,tak bych se o něj začala "starat" dřív než 6 týdnů po porodu.Syn neměl kvůli tomu,že mě v nemocnici psychicky zničili a odradili, bonding,nebyl kojený a přihlásili jsme se pořádně asi až po 3 týdnech po porodu, domů se dostal 6.týden.
Byl donošený, narozený ve 40 týdnu, ukázkové Apgar, od začátku krásně sál, dýchal,neměl žádné problémy,ale UZV před porodem ukázalo hydrocefalus, zřejmě po krvácení těsně před porodem. Doktoři se o něj sice krásně posrtarali, profesionálně porodili, nicméně mi pořád říkali, jak těžce má postižený mozek, jak bude totální ležák,bez sacíhoi reflexu,s epilepsií atd. Prostě konečná...Přitom hned po porodu nomrálně spal v postýlce, bez jakýchkoliv přístrojů.kolem těžcí nedonošenci s tisíci přístroji a doktoři pořád zdůrazňovali, že ty půlkilový tvorčci,co sami nedýchaj,neviděj,nejedí, budou určitě ok,můj syn ne...
Zkrátím to, jezdila jsem se na něj dívat ob den,ale nebyla jsem psychicky s to se o sebe postarat,natož o něj,pořád jsem si říkala,proč nemmám jen dítě s DMO, nebo sdlepé, hluché,to bych zvládla,ale toto...
Kdyby existovala skupina,řekla by mi,co blbneš,tohle je nesmysl,tvoje dítě vypdá zdravě,a i stouto diagnóozou je spousta zdravých dětí (dodnes netuším,JAK TO,ŽE to lékaři na neonatologii v Motole neví-zpětně jsem se ptala a byli sami překvapení, že dnes děi s touto diagnózou chodí i do školy). Úplbnou náhodou jsem dostala po těch cca 4 týdnech kontakt na jednu maminku kloučka s totuo diagnózou a tahle "jen vyučená" maminka toho věděla víc o této diagnóze i o lidksé přirozenosti a psychologii víc,než lékaři na neonatlogii.
Syn šel po operaci domů,kde ho už čekala vyrovnaná maminka.Dnes je to 20 ti měsíční šídlo, které má jen zhoršený zrak,ale vidí a ani brýle nemá.Co dodat?
Chápu, že dobrý doktor musí být hlavně dobrý operátér a léčitel.Když je špatný psycholog, ok,ale pak by měl být při ruce někdo, kdo má alespoň trošínku epmatie.
Předchozí