přejde, neboj
Asi to máš tak, jako já, já kolikrát nevěděla, jestli mám nechat stát kočár a sprintovat pro něj, nebo jestli ho zvládnu dohnat i s kočárem:), poprvé se mi podařilo jít s ním za ruku až tak kolem 20-tého měsíce - do té doby to odmítal a i pak to nebylo valné, takže přesuny odseděl v kočárku a vypouštěn byl pouze na bezpečných místech.

Trochu se uklidnil až tak před tím třetím rokem, hlavně pak ale ve školce. Teď už je to v pohodě

Pořád je ale tak o 40% rychlejší než normální děti - žádné dlouhé koukání, otálení, loudání... prostě když se přesouváme, tak se prostě přesouváme...
I takové ty výstavy atp. - jemu stačí si to prohlídnout a jede se dál.

Největší kontrast je, když jdeme s kámoškou, která má stejně starého chlapečka a 2,5 letou holčičku - ten její klučík se spíš drží zpátky, drží se za ruku/kočár, čeká, kouká, je takovej oproti tomu mému krásně pomalej - zato náš Kubča furt někde šmejdí s tou mrňavou holčičkou, která je mu povahově o hodně blíž

Zoo jsme si vždycky nejvíc užili sami, nejhorší ze všeho bylo a je vždycky čekání na "zbytek" party
To mu pak vykládám a ukazuji všechno možné, jen abych mu tu šílenou nudu zkrátila...
Raději tak, ve prospěch mých chatrných nervů, oželím společnost ostatních pro sebe, než ho pořád okřikovat, vracet a kazit si tím výlet...