Gigo, to co píšeš...popisuješ do detailu mého syna, mám to jako přes kopírák, vysvětluju horem dolem, ale pod auto by klidně skočil, od roka jen běhá a doběhnout ho je někdy makačka a i o fous, někdy nevím, co dřív....pud sebezáchovy neexistuje, zranění pribývá, obzvláště teď pádů z toho nekonečného běhání a hopsání, takže kočát vidím ještě na dlouho, pokud se chci v klidu někam dopravit, navíc on to dost kombinuje - běh nebo sezení. Navíc, klid od něj mám, jen když je přikurtovaný v kočáře.
\jen škoda, že lidi mají předsudky, on je dost velkej, budou mu dva za měsíc, ale vypadá na tři, je po manželovi dlouhej a všichni mi čučí do kočáru stylem - ježiš, tak velké dítě a ještě se vozí, už jsem to slyšela i nahla, přitom ho druhé narozeniny teprve čekají, tak nevím, co budou říkat, až mu budou tři...
Díky za tip, jdu na to mrknout