Jde mi právě o to, že si tím dudláním něco vynahrazují. Náš syn, co jsme zatím zjistily-je nejistý, připadá si nepotřebný, uklidňuje se tím, dodává si jistotu a stabilitu. Kromě dudlíku si s sebou pořád (kamkoliv) nosí povlak na peřinku a polštář (a šmrdlá si pod nosem a okolo ouška-co udělá dospělí, když je nejistý? mne si ucho nebo nos), kadí zásadně do plíny a je schopný tlačit i dvě hodiny, mívá zácpu. Tyhle problémy začaly, když jsme se přestěhovali zpátky k manželovým rodičům-tchýně splachovací, zakřiknutá, tchán uřvanej sprostej hulvát, skoro každej den v hospodě. Prostě ideální klidné prostředí pro výchovu dětí, proč tu zůstáváme i dál je nadlouho. Každopádně při terapii jsme došly i k tomu, že já mám větší problém a jeho vyřešením se aspoň částečně zmírní synovi negativní emoce.