To rýpnutí bylo do slova "instinktivní".
Já nepopírám, že instinktivní porozumění někdy u někoho může fungovat. Někteří lidé si prý rozumějí i beze slov. Je ale taky spousta případů nedorozumění, kdy jasné sdělení mohlo ušetřit spoustu nepříjemností, i když zabere víc času a může působit nepřirozeně (než si na to mluvčí i jeho okolí zvykne). Pokud ti s tvým okolím funguje tvůj způsob komunikace, nemáš důvod jej měnit.
To slovíčkaření si dovolím přirovnat třeba k pití džusu. Někdo rozlišuje tak pomerančový, jablečný a ten zbytek. Jiný kouká i % šťávy, další na konzervanty a bio kvalitu. Tomu prvnímu to může připadat jako malichernosti, jablečný jako jablečný. Nějaký alergik už tam ty rozdíly vidět musí.
Mně přijde komunikování jako jedna z nejpodstatnějších složek života, zajímám se o něj a mám načtená různá pravidla, která vedou k lepším výsledkům než to, co jsem odkoukal v rodině. Jedno z prvních pravidel jsem četl ještě za totáče, psycholog Kratochvíl popisoval, jak na návštěvě ochutnal nějakou exotickou limonádu.
"Fuj, to je odporné."
"Neříkej, že je to odporné, řekni, že ti to nechutná. Nám to chutná, my to pijeme rádi."
Možná malý rozdíl ve formulaci, ale mně připadá podstatný.