Dobrý den,
chtěla bych slyšet názor nezaujatých osob a hlavně přátelům se svěřovat nechci.S přítelem jsme spolu rok.Já mám syna z prvního vztahu a velmi mi s ním pomáhá.Snažím se dodělat vysokou školu,takže mám učení i na celé dny a on to perfektně zvládá.Pomáhá celkově ve všem.Bohužel jsem si toho nevažila,nemám moc dobrou povahu,patřím k těm nervákum,kteřá musí mít navrch a jsou zákeřní.Vždy jsem se snažila nedávat lásku najevo.On byl tak hrozně hodnej a všechno(občas zalhal,ale to ze strachu z hádky)ale já mu pořád nevěřila nedůvěřovala i když mi nic neudělal.No a ted jsem se dozvěděla,že mi byl nevěrný.už to bylo ukončené.Důvodem bylo,že jsem si ho nevažila,nespala s ním a nedávala mu najevo,že ho mám rada(můj velký problém)No a ted po tom všem,už se ani nehádáme,já mu zatím neodpustila a nejsme spolu,ale stejně trávíme spolu veškerej čas a je nám dobře.On je pořád stejnej,ale já se změnila.čim to je?že mi to otevřelo oči a jak kdyby se mi napopak ulevilo?vůbec tomu nerozumím.Ne,že bych za to byla vyloženě ráda,ale jak kdyby nám to pomohlo.Ale zas na druhou stranu nechci být hloupá a nechat se tahat za nos.Navrhoval mi,že si dá lokátor apod,abych ho mohla kontrolovat a všechno,hodně se snaží nosí mi dárky a jde vidět,že toho lituje...ale mám strach a chci si udržet hrdost.Jaký je na to váš názor?mě osobně nyní připadá,že spolu chodíme až ted,paradoxní...