ja bych vydrzela. my si timhle prosli cca pred rokem. male byly v te dobe 2,5 roku, chodila jednou tydne na 3 hodiny do takove skolicky, jednou tydne na tancovani a jednou na plavani. byla taky dyl nemocna a po uzdraveni jsme si prosli tim samym. na aktivity chtela, ale po prichodu zacala scena. ve skolicce scena rev, ale hned po mem odchodu pohodicka, klid. na taneckach chtela jen sedet a divat se, ale uz pri druhe navsteve se zacala v druhe polovine opatrne zapojovat, na neco, pak si zas sedla. a tak to trvalo asi 2-3 lekce, nez se zapojila uplne. no, a s plavanim, tam jsme bojovali mozna nejdyl. pred nemoci to milovala, skakala do vody, nadsene se potapela. po nemoci chtela jit na plavani, chtela jit do vody, ale hysterie, jen ji nekdo caknul do oci. po konzultaci s instruktorkou (a oproti rade rad, ze ji pod vodu proste mame soupnout a zlomit to) jsme se rozhodli postupovat pomalicku - proste hodin se ucastnit, delat ale jen to, co chce (ceho se neboji), k nicemu nenutit, ale motivovat a chvalit, chvalit. slo to pomalu, ale fungovalo to. ted uz jedine, co nedela je, ze neskace sama po nohach, jen za ruku nebo sama ze sedu. ve vode i pod vodou by byla porad :D

takze ja bych asi postupovala tak, ze pokud vylozene neodmita na treninky i krouzky chodit, chce tam, tak chodit, zkouset to prekonat chvalenim vykonu atd. a jak tu uz nekdo radil, v pripade treninku po dohode s trenerem na chvilky odchazet (na toaletu, napit se atd.), pripadne stat tak, aby te primo nevidel. nenutit, klidne ho nechat, at se zapoji v polovine, priste to treba bude uz na dyl.