Jediní, na koho bych měla ohledy, by byly děti ve školkách, kam bych se sakra zdráhala dát dítě nemocné! (mě teď stačilo s dítětem chodit do kurzu a od začátku roku byl nemocnej už 4x a vždycky to byla záležitost tak 10 dnů :( a bylo to převážně z toho, že tam opravdu matky chodí s naprosto nemocnýma dětma a přestože si myslím, že nějak se to moje dítě promořit musí, tak mě stejně takový chování dere) .... před pár lety jsem ležela na kardio oddělení s paní, která ve svých 45 letech, čekala na transplantaci srdce :( a ta mi kladla na moje též nemocné srdce :)), ať proboha nemoce nepřecházím, jako ona, že se snažila být vůči zaměstnavatelům 100% a takto to dopadlo a nikdo z nich jí za to pomník stavět nebude... takže souhlasím plně s tím, že zaměstnavatel na mě brát ohledy opravdu nebude a z takovýho hrdinství, kdy bych měla být prostě pořád k dispozici, jsem vyléčená... samozřejmě je situace jiná, kdy je matka samoživitelka, nebo je fin. situace fakt vážná. každopádně s dítětem to beru tak samo, pokud bude nemocné, budu s ním doma. obě babičky chodí do práce a z toho je funkční tak nějak stejně jen jedna a dědečkové nepomůžou ani se zdravým, natož s nemocným... Zaplatit si hlídání bych problém neměla (teď nemyslím po fin. stránce) - ale u většího dítěte a až po té, co onu osobu blíž pozná při běžným hlídání....