Mám jen zkušenost, že u prvního sportu (fotbal) jsme tlačili, přemlouvali (nově koupené kopačky, balon, dres) a on se zasekl a psychicky byl mimo protože musel řešit nejen svoji nejistotu v kroužku, ale i to, že nemůže splnit naše očekávání.
Letos chodí do florbalu a po jarní nemoci najednou nechtěl (po zimní nemoci bez problému šel). Asi 14 dní vynechal a pak začal bez problémů chodit. Zpětně jsem vyzjistila, že při jarní nemoci ho dost často bolelo břicho a on se bál, co když ho na tréninku začne bolet břicho a nějak to nedokázal vyřešit. Po 14ti dnech si byl už jistý, že to zvládne, že ho bříško už nebolí.
V obou sportech je nadaný a neměl strach, že by po nemoci neobstál, řešil úplně jiné strachy.
Každý musí svoje dítě znát, mně děti nikdy nedělaly scény pro nic za nic a naopak nátlak se obrátil proti nám. Nestalo se nám, že by pak děti všechno lehce vzdávaly, pokud jim vyjdeme vstříc.
Píšu jen naši zkušenost, není to žádný názor.