Elííí,
doma, kdy si bude Tvoje dítě dokázat představit, že Tebe nebo někoho něco skutečně bolí a jak moc, je ještě hóóóódně daleko. Malá děcka nemají pojetí o tom, jak druhý člověk cítí bolest. Ano, některá se naučí říkat "AU" jako když je naučíš dělat paci paci, ale to chápání bolesti u druhého člověka je dost pokročilá věc.
A když zapištíš, i když je to bolestí, tak se jim to prostě líbí... pro ně je to, že Tě něco bolí, abstraktní pojem. Přehnané reakce, i když jsou "negativní" (jako že pištíš au atd.) to chování posilují. Docela dobře funguje "nepodporovat nežádoucí chování" - ignorovat.
Náš synátor se asi před dvěma měsíci naučil vyrazit na člověka ze zálohy a začít ho lechtat pod krkem. Dělá to o to radši, o co víc u toho člověk piští (a je jedno jestli se smíchem, nebo jestli ho okřikuje, že má přestat). Okamžitě to přestal dělat u mojí mámy, která pod krkem není lechtivá a nijak nereaguje. Tam ho to prostě nebaví. Ale jak se někdo začně mrskat nebo ječet ať přestane, tak o to radši kluk pokouší.