U porodu jsem kamarádce byla, v červenci tomu budou tři roky.
Jí jsem tam s sebou nebrala nic (to si ona připravila do tašky do porodnice), sobě jsem brala hodně pití a müsli tyčinku, na kterou stejně nedošlo, hlad v té chvíli nebyl (a že jsem sama byla ve třetím měsíci těhotenství).
Řídila jsem se tam tím, co by bylo tehdy milé mně - aby na mě všichni mluvili co nejmíň, nejlépe vůbec, při kontrakcích jsem jí masírovala bedra a pak jí podpírala hlavu a držela za ruku. Všechno to tak nějak přinesly instinkty.
Jestli máš právo bojovat za její porodní plán - samozřejmě že máš, je jedno, že jsi "jen" kamarádka, jsi především její doprovod, který je v tu chvílí více při smyslech. Chce to tedy, abyste si spolu obě sedly, celý porodní plán probraly (ty abys ho nejlépe znala nazpaměť) a kdykoliv bude něco proti, měla bys dát "stopku", s kamarádkou to probrat a pak ten názor obhájit před doktory. Na to, že jsi "jen" kamarádka se neohlížej, jsi tam hlavně jako opora jí a miminku.
Přeju hodně štěstí, ať je vše v pořádku!