Klaudie,
můžeš jí pomoct hodně. Já jsem měla u porodu manžela a maminku (byla u nás zrovna na návštěvě, když jsem začala rodit, a pak v porodnici jsem prostě cítila, že ji tam chci taky), byla mi velikou oporou a narozdíl od manžela velmi dobře vždycky vycítila, kde potřebuju podržet, co podat, kam strčit polštář atd. Beru to tak, že manžel tam byl na vítání dítěte, u samotného porodu mi byl k ničemu, ale ta ženská pomoc byla naprosto neocenitelná.
S tím neodnášením atd. jí taky můžeš významným způsobem pomoci, ona po porodu nebude mít sílu se případně hádat a nebude mít sílu se zvednout a jít sestře dítě vzít. A od toho tam můžeš být Ty. Zeptala bych se jí, až se dítě narodí, jestli ho chce, cítí se na to, a v případě že ano, pak bych se za to i porvala (pokud by to bylo nutné, samozřejmě že jsem primárně slušná, ale třeba vím, že u mého porodu mi slušnost byla úplně k hovnu). Je jedno že jsi jenom kamarádka. Hlavní slovo stran dítěte má (dle práva i dle přirozenosti) matka. A pokud ona se rozhodne, že dítě chce u sebe, tak to tak má být.