Je mi 40, ale dodneška mám trauma z "prázdnin s prarodiči", kam jsme byli se sourozenci v dětství odkládáni, aby mohli rodiče chodit v létě do práce. Také se nás pokoušeli "vychovávat" (a to jsme byli vzorné děti!!!!! - ale například když jsme nechtěli jíst "tlusté maso" nebo jsme si večer v posteli ještě chvíli šeptali "po večerce" v osm), pochopitelně řevem, fyzickými tresty vč. bití rákoskou, klečení v koutě apod. Dneska je jiná doba, ale i tak. Dítě není věc, aby se s ním šoupalo pro klid v rodině.