SAMOZŘEJMĚ, že vnímá!

Dotyk a náruč (mámina) je to nejlepší a vskutku mě dokážou vytočit názory, že dítě je třeba chovat a mazlit co nejméně, aby se nerozmazlilo, popř. názory některých lékařů, že psychika u malého mimina neexistuje a nelze ji tedy poškodit ani odloučením od matky

Příklad - dítě řve a je mu úplně jedno, jestli ho chováš, nebo jsi v místnosti. Má totiž nějaký problém.
Žádné dítě není zlomyslné, k řevu má VŽDY rozumný důvod - rozmazlenost, nebo snaha vytočit matku, to fakt nejsou.

Ať už ten problém odhalíš nebo ne (někdy je to hrozná blbost - třeba drobek nebo vlas v plíně...), jsi s ním.
Pokud řve a Ty ho ještě ke všemu opustíš, přidává se k trápení navíc úzkost - tím horší, že mimino nmá odhad času a i pět minut mu může připadat jako věčnost...