Moje druhorozená mi taky přijde trochu odstrčená, co se mojí výlučné pozornosti týče. V noci s námi spí od narození, ne přímo v náručí nebo tělo na tělo, to ani dost dobře nejde, ale prostě mezi námi a určitě je to pro ni něco úplně jinýho, než kdyby byla v postýlce, určitě nás slyší dýchat a prostě ví, že tam jsme s ní. Když má hlad, tak nebrečí (jak by musela v postýlce) ale kope mě vytrvale dokud se neproberu, vzpomenu si, že máme mimino, divím se proč kope, jako poslední možnost mě napadne, že by mohlo mít hlad, rozhejbu přeleželý tělo, dostrkám ji kde má být atd. Takže rozhodně stojí za to spát s miminem v jedný posteli, já jsem pro!