Sněhulajdové,

tolik ti rozumím. Na tohle dilema si ještě pomatuji a jen tak ho z paměti nevymažu, však malému ještě není ani rok, ale už si doleze kam chce, bráška ho umí min. na pul hod´ku zabavit naprosto královsky a mě je tak pěkně po duši, když slyším, jak se hlasitě řehtá.S prvním jsme v posteli nespali a druhému jsem se přesně jako ty snažila tak kompenzovat tu denní bezmoc a zlý pocit, že se mu nevěnuji. Ukojilo to moji duši, naučila jsem se s malým spát a ted´ jsem strašně št´astná, když se ráno probudím a vidím všechny svoje chlapy nahňácaný v naší posteli (starší synek nikdy nijak nevyžadoval spaní s námi, ba naopak). Zapřemýšlej nad tím, co ti velí instinkt, zapomeň na klišé a dělej co chceš, co cítíš, jsou to tvoje děti, ty je vychováváš, ty si poneseš jak ovoce, tak dusledky. Je duležité, aby si se cítila vpohodě, abys měla pocit, že to zvládáš, že jsi dobrá máma. Nezáleží na okolí to za tebe unavu neponese. Když chceš malé mít v posteli, měj ho tam. Když máš pocit, že se mu málo věnuješ, pořid´ si šátek. Lituji, že jsem si ho pořídila až tak pozdě. Je to super a u třetího vím, že už tyhle stavy nebudou, že nebudu mít špatné svědomí, že samo pláče v postýlce, páč ho dám do šátku a bude cítit maminku, pošolíchám, pohraji si se staršími.

Držím palce at´ brzy najdeš cestu ku vzájemné spokojenosti