Chemi, nechci strašit, ale v tomhle věkovým období jsem si taky myslela, že to je paráda. U nás začlo to pravý pozdvižení, když malý začal chodit a nejšílenější to bylo v jeho roce a půl do těch dvou, mám tu pár zoufalých témat, to dělal binec, bagroval věci z regálů, nedal si říct, vztekal se, bylo to děsný, teď už se s ním občas dá domluvit, jen nesmí být hladovej a unavenej. Jinak si rozumí, tulí se, občas se perou, ale většinou se mají rádi, starší už občas pomůže malému třeba s obouváním.