Žluťásku, já si to uvědomuji. A svůj respekt k jiným postojům se snažím dávat najevo tím, že sem do nechodím sdělovat své názory ve chvíli, kdy tu o ně evidentně nikdo nestojí, dnes jsem se zúčastnila jen proto, že je diskuse postavena stylem "domácí škola ano či ne". V minulosti jsem tu napsala jeden jediný příspěvek, byla to otázka, na kterou jsem dostala zdvořilou odpověď, na kterou jsem si v tichosti udělala svůj názor (neb ventilovat ho by bylo nevhodné a neslušné vůči té jiné diskutující) a tím to skončilo.

U mě je můj názor také ovlivněn tím, že striktně potřebuji oddělovat pracovní a soukromý život, takže bych třeba nemohla pracovat s někým z rodiny nebo blízkých přátel. Ale v obecné rovině na rodinných firmách nevidím nic špatného. Ale přátele jsem si našla skoro vždy právě ve škole, na zájmových aktivitách jsem měla vesměs jen známé, školní kolektiv mi nikdy plně nevynahradili.

Ve škole jsem zažila hezké i méně hezké věci, byla jsem premiantka a slušňačka, což s sebou samozřejmě neslo klady i zápory. A navzdory všem problémům, kterým jsem musela čelit (čelíme jim někdy každý), jsem hrozně ráda, že jsem chodila do normální školy, protože jsem tam zažila věci, které by mi doma nikdo dát nemohl. Věřím prostě v nenahraditelnost a nezaměnitelnost rodinného a okolního prostředí. Krásně jsem si to uvědomila například na mimořádně vydařeném třídním srazu, který jsme s kamarádkou uspořádaly na začátku března, kdy jsme seděli, vzpomínali a smáli se tomu, co všechno jsme během školních let vyváděli. Nebo když mi při výměně názorů s jinou zastánkyní domácího vzdělávání znovu došlo, jak moc mi mí kamarádi ze školy nevědomky pomohli ve chvíli, kdy se to mé jinak vysoce nadprůměrně fungující rodinné prostředí pěkně otřásalo v základech. Kdy mi bylo blbě a do školy jsem se vyloženě těšila, i když to tam také nebyl žádný permanentní med.

A proto hodlám dětem pečlivě vybírat školu (schválně bydlíme v místě, kde to jde), učit se s nimi do školy i něco navíc, pracovat na částečný úvazek do doby, kdy to budou potřebovat a oceňovat a kdy to bude vyhovovat jak jim, tak mě samotné, dopřát jim takové mimoškolní aktivity, které je budou těšit a obohacovat, ale být jim v jejich školním věku matkou na plný úvazek a učit je výhradně doma... NE NE NE. Ale opakuji, že mluvím výhradně za sebe, druzí ať si dělají, co oni uznají za vhodné.