Limai, taky jsme nedávno řešili to stejné. Ale ne teda až tak. Začalo to nemocí před Velikonocemi a pak hned byli velikonoční prázdniny. Po návratu do školy se dcerka zhoršila v pozornosti. Učitelka si mě odchytla a říkala, že má ten dojem, že dcerka usnula a nic nedělá. Je prý hodná jak nikdo ve třídě, ale prý v hodinách kouká z okna, neví, kde zrovna skončili a zkrátka nemaká. Když se jí ale na něco zeptá, tak vše ví, zná, umí, jen ta pozornost prý pokulhává.
Z dcery jsem pak dostala, že nechápe, proč má chodit do školy, když už umí číst, psát i počítat ~t~ a že chce chodit zpátky do školky
Tak jsme jí vysvětlili, co bylo potřeba a s učitelkou jsme se další den domluvily, že od pondělí už na naši holku nebude brát ohledy, že byla nemocná. No pár dní dobrý, ale na konci dalšího týdne přinesla 3 z ČJ z diktátu a hned u dveří družiny jsem "vrazila" do učitelky a ta mi říkala, že končí legrace, že ten diktát i ji opravdu překvapil, tak jsem jí slíbila, že s ní doma promluvíme. A když jsem ten diktát viděla, tak mi padla brada, protože to musel vytvořit nějaký čuník a neandrtálec a ne naše holka- poškrtané, doškrtané, divně skládané slabiky... katastrofa! Já bych jí dala 5. Takže asi tak.
Cestou domů mi opět povídala, jak jí to v té škole nebaví, že nic nového a proč se hlásit, když ji paní učitelka stejně nevyvolá... a že se jí stýská po babičkách a už chce ty dlouhé prázdniny a jet na tábory... Takže asi tak - vylezlo z toho, že chce zkrátka už ty prázdniny a myšlenkama podle mě bloumala už u vody, na táboře...
Doma jsme se s mužem shodli, že změníme režim. Začne pociťovat víc důsledky svého jednání. Takže jsme opravdu důsledně najeli na režim, že dokud není hotová škola(úkoly, denně diktát), flétna, nepůjde se ven, nebude moct být pohádka, nebude plavání a taky jsme jí vysvětlili, že s takovou vůbec není jisté, že bude mít na vysvědčení samé jedničky a že pokud chce jít na policistku, tak i tam je potřeba, aby se velmi dobře učila. Plus jsme jí vysvětlili oba, že každý máme nějaké své povinnosti, které nás nemusí bavit, ale jsou potřebné. A v neposlední řadě byla motivací i víkendovka, protože když nebude dobrý žák, ta ji paní učitelka nemusí pustit a tím pádem nepojede. Zabralo to!!! Už 14 dní nosí samé jedničky s podtržítky nebo max. tu a tam přehlédne nějakou tečku nad "j" a dostane 1- a když jsem se minulý týden šla ptát před víkendovkou, jestli si ji můžu vyzvednout dřív, tak paní učitelka říkala, že úplně bez problému, protože už je to zase úúúplně v pořádku U nás tedy stačilo jen si pořádně popovídat a důsledně trvat na pořadí škola, flétna a až pak zbude-li čas nějaký výlet na kolech, plavání... První týden jsme strávili celý doma, protože čas nebyl na nic a večer byl pláč, že nebyla ani pohádka... Další týden už se polepšila a mohly jsme na chvíli na hřiště... teď je to v pohodě, ale myslím, že se to zase bude časem opakovat