Bubakova, tak to je hrozná situace! Popravdě si říkám, že jsi dobrá, že to zvládáš a takhle dá se říct bravurně. Já bych to nesnesla. Mužovu ex naštěstí všichni z jeho rodiny nemají rádi, takže v podstatě ji jako brali, ale jsou vážně rádi, že už spolu nejsou. Já ji za to, co nám dělá, z celýho srdce upřímně nesnáším, nedovedu si představit se s ní stýkat, je mi fyzicky špatně, jen ji letmo zahlídnu.
Popravdě, sice můžou být s tvého přítele matkou kamarádky, ale od jeho matky mi to připadá netaktní. Viz ty sedánky s vínem. A jako ty tam máš chudák sedět a poslouchat to? Přítel má syna, nemá ho teda v péči, ale když je u nás, tak je to pro mě záhul, protože mi bohužel připomíná jí a byla bych šťastná, kdybych se tohodle pocitu někdy mohla zbavit. A když je třeba nějaká rodinná sešlost, jak ty popisuješ, vadí mi, ikdyž se jen o ní někdo zmíní, případně o tom jeho synkovi. Pak se začne řešit, jakej je malej chudinka a jestli by ho muž nemohl mít v péči a já tam vždycky jen sedim a čumim, protože jsem z toho hotová. Nikdo si nedovede představit, jaký to pro mě je. A ať to zní kdoví jak sobecky, nedovedla bych se starat o pro mě cizí dítě.
Máš moji plnou psychickou podporu. Úplně nejhůř mi bylo když jsme byli na oslavě narození holčičky, seděli jsme tam my mladší u sebe, novopečený tatínek tam ještě rozdýchával dojmy z porodnice a muže příbuzný do toho na mého: ty jsi byl vlastně taky u porodu, viď. Přišlo mi to naprosto netaktní vůči mě a doteďka to mám v hlavě.
Takže kdyby sis chtěla někdy popovídat, písni mi na mejl (pod nickem).