Zvracela jsem notně, ale jedla ještě víc, takže ve mně asi něco zůstávalo a váhové přírůstky byly solidní (15 a 23 kg ). Krušné byly dva týdny na konci prvního trimestru, kdy jsem se prozvracela k dokonalosti - jen ležela, jedla a zvracela. Pomohlo mi sebrat poslední síly a začít se trochu hýbat a vyjít ven (s tím rizikem, že kdykoliv kdekoliv hodím šavli - v Praze mezi lidmi - to bylo dost nepříjemné). Když už mi bylo líp a chystali jsme se na U2 do Berlína, přitáhl syn nějakou bakterii či co a lehla celá rodina, no to se snad přenášelo pohledem nebo co. Naštěstí nás to skolilo ještě před odjezdem (pracně a draze sehnané vstupenky v hájí...). Všichni z toho měli pár hodin trávících problémů, ale já "rozzvracená" těhotná skončila na pohotovosti v nemocnici, kapka vody ve mě nezůstala. Byla tam nějaká osvícená doktorka, která řekla, že si mě tam teda můžou nechat na infuzích, ale že tam spíš ještě něco chytím, že mi dá nějakou injekci na zastavení zvracení a ať piju minerálku po lžičkách třeba co pět minut. A pomohlo to . Škoda, že jsem o takové injekci nevěděla dřív .