Ahoj, mám velké dilema. Moji rodiče mají 2 byty v osobním vlastnictví, chalupu, auto (malé, ale zachovalé), garáž plus nějaké peníze na účtech. Táta bohužel nedávno zemřel, čeká nás dědické řízení. Sourozence nemám. Matka chce, abych se vzdala dědictví (vlastně čtvrtiny všeho), že jako by bylo kvůli té mojí čtvrtině moc papírování a tak, že stejně až ona umře, tak to bude všechno moje. Nechci působit jako hyena, ale přijde mi to trochu divný, že mi umřel táta, ale nezdědím NIC, to je jako kdyby mě vydědil, ne? Co si o tom myslíte? Je to opravdu běžné a dělá se to tak?
Nechci jít nijak proti mámě, máme nyní v posledních letech poměrně dobré vztahy, přestože ona je dost manipulátor a chce mít vše pod kontrolou, je jí 67 let, nicméně slyším z okolí i varovné hlasy, že se může nedejbože třeba na stará kolena "zbláznit" a darovat majetek na charitu či nějaké církvi, nebo se může ještě vdát, či kdoví jak rozfofrovat, a že bych taky mohla přijít o všechno, když se dědictví teď vzdám. Ne že by to teď reálně hrozilo, ale za X let se může stát cokoliv. Ovšem když bych na té čtvrtině dědictví trvala (třeba jen papírově), tak mám obavy, že naruším poměrně křehké příměří s matkou, ke kterému došlo vlastně až v posledních letech, dřív jsme měly dost problematické vztahy, v mládí jsem se nechovala zrovna podle jejích představ.
Nechci žádný majetek TEĎ - teda myslela jsem si původně na to auto, ale máma prohlásila, že si udělá kondiční jízdy a začne s ním jezdit na chalupu (řidičák má, ale doteď nejezdila, tak to jsem na ní zvědavá...) Jinak mně by se to auto hodilo, protože moje už je dobré akorát tak do šrotu, ale o to teď nejde.
Spíš je otázka, jestli mám trvat u dědického řízení na své čtvrtině dědictví alespoň papírově, když by to bylo vlastně proti matčině vůli - a vztahy se můžou zase hodně zhoršit, znám ji, ona je dost nekompromisní, takový generál.
Jak jsem psala, jde mimo jiné o 2 byty v Praze, ona ten druhý byt pronajímá a občas mně nebo mým dětem něco koupí, taky mi občas půjčí, když mám větší výdaj, některé půjčky mi občas i odpustí, tímto mě stále i v mém pokročilém věku jakoby ovládá a má pocit, že mi může mluvit do života, ovšem ne vždy jí poslechnu ;-)
Já bydlím v bytě, na který budu splácet hypotéku ještě 10 let, ale v žádném případě po ní nechci, aby něco z dědictví prodávala, aby se mně ulevilo finančně, a jí ožebračit, prostě jen mám dilema, jestli mám "morální" nárok na čtvrtinu dědictví po tátovi už teď, nebo poslechnout mámu a dědictví se vzdát, protože ten majetek byl JEJICH. Mám vůbec právo se pak cítit ukřivděná? Vůči "chudé" důchodkyni?? Ona teď po tátově smrti přijde o dost peněz, její vdovský důchod bude směšný. Je hodně nemocná, dost do svého zdraví investuje.
Vlastně ani nevím, jestli se tím mám zaobírat, ale docela mě to trápí, buď budu hodná dcera bez jistoty do budoucna, nebo budu za hyenu... Jak to vidíte? Děkuji za pohledy ze všech úhlů.