Hm, na moji mámu její matka po smrti dědy také přesně takto tlačila. Dokonce např. schovala vkladní knížku u sousedky, aby máma o ní nevěděla a myslela si, že dědictví je mnohem menší... vyjukaná a nechápající sousedka mámě o té knížce řekla, ne že máma by byla po ní nějak pátrala.

No, nakonec to dopadlo tak, že máma holt nechtěla "ožebračit ubohou maminku", jak jí její matinka stále předhazovala, takže se vzdala části dědictví. Vzdala se podílu na úsporách a vzdala se podílu na bytě, kde prarodiče žili.
Ale odmítla se vzdát podílu na domě na venkově, který děda postavil pro ni a pro nás jako vnoučata.
Takže podle toho očividně šlo (a možná jde stále) vzdát se třeba určité části dědictví, ale ne celého podílu.

Jo, a mimochodem ani vzdání se převážné většiny dědictví jejich vztahy ani v nejmenším nevylepšilo.