a nebo ještě jinak:

zkus se zamyslet nad tím, co by se stalo, kdyby matka všechno utratila a Tys nezdědila nic. (Úplně čistě teoreticky to mohli udělat oba rodiče ještě za života Tvého otce a s tím bys nezmohla vůbec nic).

Změní to nějak zásadně Tvůj život?

Je možné, že ona se nějak obává Tebe/Tvého partnera? Že bys jí část z toho chtěla třeba vzít? Nebo že se obává vlastní bezmocnosti a chce být nějak "jištěná"? Nebo toho, že Tě přestane ovládat?

Zkus si představit možné scénáře a co z toho vyplyne do budoucna.

Psychicky je nejlepší, pokud to jen trochu lze, se oprostit od toho majetku s tím, že co potřebuju, si dokážu opatřit sama, a když žádné dědictví v konečném důsledku nebude, tak mi to nebude vadit (ale DOOPRAVDY se do toho stavu dostat). Pak by bylo i rozhodování mnohem jednodušší - neměla bys potřebu si to "pojistit" a lpění matky na majetku bys vnímala jako zčásti pochopitelnou věc, zčásti její rozmar. Ale nevím, jak jsi na tom v tomhle směru - psala jsi o tom, že jsi občas nucena od ní něco přijmout, na druhou stranu bys (asi pochopitelně) nechtěla nic z toho majetku prodávat, takže aktuálně by Ti to asi nepomohlo (a ona by Ti možná přestala půjčovat).

Tohle všechno zvaž a pak se rozhodni. Jasně že je to od matky vydírání, ale možná i ona má nějaké strachy, nakonec s otcem ten majetek asi budovali společně...