Henri,

především chci předeslat, že si vůbec nemyslím, že bys byla hyena, a že je naprosto legitimní o tom přemýšlet. S tím si hlavu nedělej. Myslím - a už jsem to řekla - že rozhodně není běžné vzdát se dědictví, eventuelně by to byla Tvoje dobrá vůle, ale rozhodně ne povinnost.

To s tou vděčností... tady by to možná chtělo změnu postoje (Tvého). Přece by se to dalo vzít i tak, že by máma mohla být teoreticky vděčná Tobě, pokud by ses svého podílu vzdala. Ale jestli tomu dobře rozumím, tak máš strach, že kdybys to udělala, tak to máma vezme jako samozřejmost nehodnou zmínky a dál bude vystupovat jako ten, kdo má navrch.

Hele, čistě teoreticky: co myslíš, že by se stalo, kdybys řekla: mami, já bych to na jednu stranu pro tebe i udělala, ale na druhou stranu bych ty prachy teď docela potřebovala. Co by matka udělala?

A dejme tomu,že by na Tebe zanevřela: jak dlouho si myslíš, že by jí to vydrželo, vzhledem k tomu, že jsi její jediné dítě?


A ještě dvě technické: pokud máš teď byt, který je pro Tebe moc velký, hypotéku a prodejem toho bytu by se ta hypo vyřešila a Ty stejně chceš do menšího, tak nebylo by řešení právě toto?

A druhá: z toho mi vychází, že bys ty prachy potřebovala hned a znamenalo by to, že bys tu Tvoji čtvrtinu asi prodala. Jestli je to správný předpoklad, tak třeba má máti strach z tohohle? Že bys třeba prodala něco, k čemu ona už má nějaký vztah?