Žženo, třást se na budoucí dědictví hyenistické je, to je pravda.
Ale u zakladatelky nejde o budoucí dědictví, ale o SOUČASNÉ - ona už na něj nárok má, a pokud by její maminka úplně vše rozdala po sousedkách a charitách, moc fér by to nebylo. Svůj podíl ať dá komu chce, ale Hentietin podíl patří jí.

Když mě zemřela máma, bylo to po právní stránce jednoduché, protože veškerý majetek co měli byl vždy psán na tátu, takže po mámě defacto nezbylo nic. Ale náš tatínek mě i bratrovi i tak dal podíl, který by nám náležel, kdyby to bylo psáno i na ni. Takže vlastně jsme dostali vše nad rámec dědického řízení, přesný opak toho, jak se chce zachovat maminka Henriety.

Pawlo, diskuse není o truchlení, ale o dědictví. Máš hypotéku? Vzdala by jsi se svého podílu i tehdy, kdyby ti mohl tu hypotéku vyplatit? Platila dalších 20 let a pak třeba nezdědila nic, protože by druhý rodič, kterému jsi velkoryse darovala své dědictví, vše utratil a rozdal, ovšem ne tobě?
J8 chápu, že diskutovat o dědictví po smrti nejbližších osob se může zdát nevhodné, ale tak to je - na nás se notář obrátil hned, truchlení netruchlení, tak to prostě běží...