Pawlli,

já Tě chápu, Ty to vnímáš z hlediska situace, kdy jsou rodinné vztahy výborné, tam by se asi člověk zachoval přesně tak, jak říkáš. Na druhou stranu si myslím, že by Tvoje maminka k tomu přistupovala jinak než Henrietina. Myslíš, že by v situaci, kterou popisuješ, byla schopná úplně pominout, že máš nějaké finanční problémy, a samozřejmě předpokládat, že nebudeš nic chtít a zlobit se na tebe, kdybys náhodou přece jen něco chtěla, a to vše v situaci, kdy ona sama bude mít pro sebe víc, než potřebuje?

Proto zase v určitém smyslu chápu Henri, když jsou tam ty vztahy takové, jaké jsou. A opravdu nemám pocit, že by se jako sup vrhala na dědictví, čekala až někdo umře a podobně. Poctivě přemýšlet nad tím, zda se mám pod nátlakem vzdát něčeho, na co mám nárok, mi tedy hyenistické nepřijde.